byla neomítnutá...
...
» autor: enigman |
vzdušná
jako stvořená
k spočinutí
tuláka na cestách
jemuž své roucho rozprostírá
po ránu
rosou nasycená
vzbuzující představu
že v poledne vyprýští
smůla sladká
ve stěnách
jemné spáry
poblíž lesních opeřenců
co pějí své serenády
mana kořeněná
a větry co vanou
nad hřebeny hor
přinášejí záchvěvy tónů
nebeské fragmenty stvoření
jež konce nemá
pořád je mi líto
že nejsem tak moudrý
jako je den
do kterého jsem se narodil
když se postavím
tváří v tvář faktu
slunce probleskuje
po obou stranách
cítím jeho sladké ostří
jak protíná srdce i kosti
a nejbohatší žíla je někde tady
hlava začne hrabat
dokud nenarazí
na skálu skutečnosti
Ta je
můj point d´appui…
jako stvořená
k spočinutí
tuláka na cestách
jemuž své roucho rozprostírá
po ránu
rosou nasycená
vzbuzující představu
že v poledne vyprýští
smůla sladká
ve stěnách
jemné spáry
poblíž lesních opeřenců
co pějí své serenády
mana kořeněná
a větry co vanou
nad hřebeny hor
přinášejí záchvěvy tónů
nebeské fragmenty stvoření
jež konce nemá
pořád je mi líto
že nejsem tak moudrý
jako je den
do kterého jsem se narodil
když se postavím
tváří v tvář faktu
slunce probleskuje
po obou stranách
cítím jeho sladké ostří
jak protíná srdce i kosti
a nejbohatší žíla je někde tady
hlava začne hrabat
dokud nenarazí
na skálu skutečnosti
Ta je
můj point d´appui…
Tipů: 15
» 18.03.15
» komentářů: 8
» čteno: 697(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.03.2015 - 10:54
pořád je mi líto
že nejsem tak moudrý
jako je den
do kterého jsem se narodil
tohle je úžasný:-)
že nejsem tak moudrý
jako je den
do kterého jsem se narodil
tohle je úžasný:-)
» 19.03.2015 - 18:36
zenge: Vorejs: vavaoko: řeka: obaleč jabloňový: básněnka: a to bylo pondělí po obědě...
» 19.03.2015 - 23:04
detektor
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: s rukou na klice... | Následující: fait accompli...