Bez logiky napříč řádky.

Dům na dně jezera, pohřben pod nánosy říčního bahna. A malba inspirovaného malíře, na cestě k čelu rozbitého snu. City pevně zabalené do koberce. Boky vybroušené myšlenky, stojící tiše ve tmě uprostřed dne. Záhyb na šatech tančící můzy. Symfonie dětského smíchu, hnijícího mezi zuby umírajícího starce. Ticho hlasitě našlapující po ztrouchnivělých parketách. Rozbitá nerozbitnost zachumlaná do purpuru reality, směje se smíchem okoralého koláče. Růže zbavená trnů. Holubice letící bez křídel, ryba plovoucí bez ploutví. Šelma s naivním úsměvem pokořená mořským koníkem. Umění bez špetky talentu, holá kostra vtlačená do plátna…