Já, mé druhé Já, také Ty...

Já, mé druhé Já, také Ty
jaká to zvláštní kombinace
stvořena kdysi před lety
s nutkáním se k ní stále vracet

ač city v bílém vínu si
topím jak vady na (své) kráse
opilý všemi mínusy
obsaženými před rovná se

Já, mé druhé Já a pak Ty
tváříme se tak nejistě
když hudba vpitá v kompakty
začala dnes hrát nečistě

ač dříve (skoro do rána)
tóny se tkaly s Tvými vlasy
na bílých klapkách piána
v myšlenkách lehce tančila jsi

Já, mé druhé Já, také Ty
(přestože od sebe na dotek dlaně)
v Atlasu naší Planety
spáváme každý na jiné straně

I přesto máme ve zvyku
měnit své představy aspoň ve sny
V milostném trojúhelníku
bez bolu, smutku, bez odvěsny