KONEČNÁ

Za láskou bez hranic chtěla jsem jít,
najednou závora, musí se žít.

S bezmeznou důvěrou ve dvou se počítá,
co s tím, když jeden se za mezí ocitá?

Černá a šedivá jsou denní hosté,
chtěla jsem růžovou, přeju si po sté.

Z vyhaslé sopky horká láva stéká,
v jizvách se kupí, dalších děr se leká.

Na startu láska, štěstí tělu sluší,
do cíle znavená a s rozervanou duší.

Rozptýlená, ve Tvém světle skrytá,
bez ozvěny, poslední vzdech chytám.

Vzájemná závislost na propojení citů,
mění se v absenci a tupost starých břitů.