cestou stoupavou

.

Až vylezeme na stromy
v očích uvidíš ten žár

až vylezeme 
a to my..

každý den
jsme o oceán dál

až vyskočíme z větví
a v tom výskoku

předeme si z květů
básně své

slunce voní krásně
a pár kapek smývá tvar...
máš náhrdelník od Niké

až vyskočíme pro nebe
v záchvěvu všech dětských let
i lásek minulých

až vyskočím tam pro tebe
pootočí Saturn prstencem svým
a zachytí nás v polibcích

až vyskočíme pro krásu
pro mír
a pro lásku

až vyskočíme pro duši
pro pohlazení
až vyskočíme pro vázu

plnou vody dešťové

až vylezeme na stromy
bude v trávě svět

až zatančíme
a to my
doufali jsme tolik let

až zašeptáme příboji
i rojům nad kopím

až vylezeme na stromy
a proneseme přání k perutím

že nekonečný zdá se svět

.