Mé dnešní já 2

Včera má mysl kocovinou měla,
a strašně, strašně trpěla.
Jak kámen, co do země ho zakopali,
jak poklad v truhle na devět západů zamčený,
přesně tak, tak se cítila.

Však dnes, už od rána to jiné s ní je,
jak dítě právě narozené,
přesně tak dnes cítí se.

Tak ptám se sama své mysli dnešní:
„Kdepak se vzala, tvá proměna,
jaký dar či snad zázrak tě potkal?"
A ona mi odpovídá tiše:
„Ty sama jsi tím darem,
ty sama jsi tím zázrakem.
Jakýma očima na svět se dívat budeš ty,
tak já, tvá mysl, odpovím ti vždy."

A proto raduji se ze dne dnešního,
kdoví co ještě potká mne nevšedního.
A proto raduji se z každého úsměvu i jiskry v očích,
protože zítra…
…zítra, kdo ví.