v nočním přeletu...

lesík se černě rýsuje
proti posledním zbytkům
viditelného světla
ke stromům dochází
za naprosté tmy

nohama nahrnul větve
rozdělává oheň
dřevo je vlhké
sloupává kůru
chrastí rozkládá kolem ohně
zouvá si mokré boty

sedí beze slov
a nastavuje ruce plamenům
chce se něco říct
ale za hranicí skleslosti
a tichého zoufalství
člověka nic nenapadá

takový pocit občas přijde
svět se scvrkne
kolem samého jádra
kdy názvy věcí
následují ony věci
pomalu do zapomnění

barvy
věci k jídlu
ptačí jména
a také pojmenování toho
co lze považovat za pravdivé

křehčí než by si býval pomyslel

kolik už toho zmizelo?

posvátný jazyk
odstřižený od reality
umdlévá snahou
udržet teplo

najednou se zaposlouchal

tmou nad jeho hlavou
přeletělo hejno ptáků

chvíli tiše obdivoval
jejich tlumený let
a pak ho přeci jen něco napadlo

jaké to asi je na Jihu?