Dvě strany mince

V očích pláč, slzy dál roníš,
žádná zášť, jen se tak trochu bojíš,
co řekne ten neznámý za tváří známou,
co vytkne ti když svět se plní jen tmou.

Křehká duše v těle tvrdé ženy,
tu teď plní další zlé ozvěny,
ta slova pálí a lásku ničí,
když známý - neznámý na tebe zas křičí.

V jednom těle dvě strany mince,
ta temná stránka kdysi snad dobrodince,
jak raněné zvíře kolem jen kouše,
a ty musíš podstoupit bezpočet zkoušek.

Zkoušky trpělivosti a zkoušky víry,
když v duši rodí se jen další díry.
Sobecky chyby své na tebe hází,
omluvy slepené z ohraných frází.

Přes všechno zlé, věř že jsi jediná,
která mu naději v životě dává,
co svíčku na okenní římse zapálí,
když jeho duše se do temnot vzdálí.

Kdybys jen věděla jak pálí ho slzy,
ty perly slané vody co přišly moc brzy,
když tvé oči jak studánka jimi se plní
tím že vše ničí, sny se mu vzdalují.

Všechna ta monstra, všechny zlé démony,
pošle teď k zemi, skryje za záclony,
sražen na kolena a ve tmě bdíce,
ubližovat nechce ti už nikdy více.

Přes všechno zlé jen tebe má rád,
kvůli tobě bude na dešti stát,
se zvadlou růží a prstýnkem z trávy,
z rezavé muškety tři salvy slávy.

Pro největší perlu i nejmenší hvězdu,
půjde do stovky let vzdálených světů,
cokoliv i pro ten nejkratší polibek,
stačí mu tvé lásky jen malý střípek.

Všechna ta monstra, všechny zlé démony,
pošle teď k zemi, skryje za záclony,
sražen na kolena a ve tmě bdíce,

...nikdy tě lásko má neraním více.