Superpozice

Sťatá slova lítosti
Na ocelová bedra
Kódovaných smrtí
Nikdo není anděl

Házená o hlavu
Jedovatým nožem
Jež syčí ostrou páru
Zprudka otevře každý stín

S dřevěnou rukou
Na tikajícím srdci
Hodiny bijí každému
do klidných bio-procesů

Svažité mozkové závity
Utáhnuté cévními šroubky
Překračují složitost Techniky těla
Hranice pochopitelnosti i šílenství

To není k objektivnímu porozumění
Jedná se o strukturu slov
Která vykazuje střídavé vnímání
Křivky, která se nevděky zvedá a klesá...

Jako dech šílené Větrnice
Jako Tep Srdeční řeky
Jako Úmluva pobo(u)řeného Osudu
Jako oční stěny, které vidí vnitřně

Tělo je stroj
Na nekonečno použití
Pokud dokážeme smrt
Vnímat jako jistý stupeň
Střídání Stráží Superpozic


Pokud to opravdu dokážeme.....