Vzpomínky

tisíc dnů a nocí
šel život vedle mě...
jako bych uvízla v mezisvětě
klouzala sem a tam
zapoměla jaké to je
chodit mezi živými
rozdíl mezi vědět a zažít

nemůžu se dostat sama ze sebe
scestné dobrodružství...
introspekce kontroluje introspekci

znecitlivění myšlenek
hledám vzpomínky
musím vykročit
skáču po levé
velké dlaždice
mnohé rozbité
vzdálenosti se zvětšují
snažím se dostat z jedné na druhou
na konci neurčitá vzpomínka
nepřemýšlím kde a kdy se vynořím

spojení jsou přetrhána
čas jsou spáry
natahuji myšlenky
jako nohy na špagátě
jako otvírák na konzervy

...zakrojit se do závitů vzpomínek

špičkou levé boty
šťouchám do čehosi ničeho
roztřepená bota
bez soudržnosti
absurdní zmrzačení
tragikomického klauna

dřepím na hoře pochybností
vysoké a široké
roste na ni tráva
tráva času
mech mlčení
lži zelenající
jako ta louka
jsem poškozená
...poškození samo

cesta od sebe k sobě
abych konečně našla sama sebe

procházím se myšlenkami
hledám...

jsem nová země
v lidském území nový ostrov
znovu osídlována okolním územím
dny na které si vzpomínám
existují jen kvůli mně

cítím v ústech nový jazyk
lesů ptáků pramenů
náhlé světlo znovu mezi dny
křehké štěstí vzpomínky
tvůj malý dopis leží na okně
kde svítí slunce
byt je plný tvých vět a slov
ne už tak plný tvého hlasu

...ať řekneš cokoli
....uvěřím ti
....dej mi třeba lež
pro holku bláznivou
dej mi přítomnost....