un bon banquet…

blíží se podvečer
u nohou klade stín
pro ni
vysoko nad hlavou
kroužící sokol
znehybnělý

uslyšela můj krok
vyletěla z houští
opeřená
zvukem lechtivým
vzduch rozechvělý

byla z vyšších kruhů
tělo pokropené skrz listy
paprsky podzimního slunce
a její vůně
pronikající vším
včetně skla a zinku
do transu uvádějí

rozprostřená
v prstech
douškou mateří
probudila
duši prvních lidí

jaká by
la la
než se odpoutala
od vesmíru
bez rozumu
bezprostřední

srdce by
rozkoší
málem puklo
ale vydrží