Archivní

..ty dny, kdy se nechce žít

nádech a výdech unavují

řeka teče

strom šedivý

usnout je zakázané

bdění nočních můr

v pekle tak daleko do nebe

moře je půl

bez Tebe

......už jsi měl dost

toho jak poznám

tvé usínání

(chvěješ prsty v moji dlani)



jak vím

že ráno snídáš sladko

kousky namazané

(kdo by vydržel čekat než namaže se celý krajíc)

nemoci zaháníš kopřivou a mátou

velká lžíce medu

voní bytem

po jablku se ti potí čelo

nejmilejší jsou jahody

mám spočítané všechny Tvoje pihy

sladkosti .... knihy

znám Tvá vína..tmavá jak z mahagonu

...barvy a sny

Budhova kouzla z lexikonu....

chápu...to unaví


A ONA ..

jen řekni....už to ví...?

že máš vzpomínky jen podle vůní..cestování v čase

když si mneš oči

jsi unavený nebo naštvaný

už ví, že v zimě máš popraskané prsty

miluješ jemné doteky

volná trička

..hudbu..v absolutním tichu

poušť a nebe

les když usíná....


miluje Tě ?


jako já?