ono ...

Řekli mi, že máš zrychlený tep
jsi dychtivé, tavící, moje
prozraď kam spěcháš teď?

Proč jiným říkáš zraň mě, zraň?
Už neblázni, nemáme se čím bránit
nevlastníme žádnou zbraň.

Jsi obroušeno lží a příkořím
a přesto stále místa dost
proto po jiném netoužím.

Že dali mi tě to je štěstí
jsi víc než deštník, kapesník
máš odvahu jít do neštěstí.

Z haluze po haluzi z reality do iluzí
když větev praská pode mnou
dávno nás držíš za jinou.

Štěstí, že nejsi zbabělé
tak umřem jednou, ne pokaždé
jen jedinkrát víckrát ne!

A co síly, máš jí ještě doufám dost?
Budeme rozdávat, směňovat
něžnost, za něžnost.

Slibuji už tě nikdy nezradím
jen s pravým srdcem medvědím
tě brzy ráda seznámím.