Bouře

Dokončil výcvik, jako pěšák do pole,
ale to mu nestačilo,
protože nechtěl bojovat dole.
Ale chtěl být pilot.

Po roce, kdy se učil létat,
mohlo jeho umění konečně vzkvétat.
Oslavil konec výcviku a nasedl do letadla.
Byl si s sebou jistý a měl odvahy za dva.

Letěl celou noc i den,
ale letěl za svým snem.
Myslel si, že ho postihla kletba,
když zemřela celá jeho letka.

A on byl sám jako voják na poušti
a po pár minutách se ocitá v bouři.
První den si říkal, že musí letět dál.
A tak se povzbuzoval, aby se nebál.

Druhý den slyšel blesky
kousek nad jeho hlavou,
lituje toho, že nechtěl chodit pěšky,
ale létat letadly, které nepřistanou.

Den za dnem je unavený stále víc.
A uvědomuje si, že odvaha není nic,
ale stejně doufá, že mu nedojde palivo
a jednou - až přistane a zajde si na pivo.

Pátý den si přivoněl cíle,
ale jak to bývá, tak přišla špatná chvíle.
Protože zmizeli mraky
a šli vidět ruské znaky.

A tak za ním letí cizí
a zběsile po něm střílí.
Dostal zásah do zadního křídla
a padá dolů jako kostka mýdla.

Naštěstí letěl nad mořem.
A proto přežil, ikdyž je pokořen.
Po hodině ho uviděli rybáři
a našli ho s jizvou na tváři.

Nechali ho u sebe přespat,
když se probral, nechtěl přestat.
Řekl, že se vrátí do armády,
protože se nesmí otočit k Rusku zády.

A jak řekl, tak učinil,
protože nechtěl měnit cíl.
Když se vrátil
už ani neslavil.

Nasedl do letounu,
přidal se k nové letce.
Říkali mu pán hromu,
kterému se domů nechce.

Dny plynuly
a s nimi i sestřely.
Oči mu černaly.
A všichni čekali, že ho někdo sestřelí.

Nikdo ho nesestřelil,
ale byl postaven mimo službu.
Rád by se zastřelil,
jenže k tomu by potřeboval služku.

Válku přežil
se šrámy na duši.
Radši by nežil.
...A tohle se sluší?