ta dvě jitra splývala...

roztřepené mraky zvolna plují
zatemňují i odhalují
světlem zalité stromy
s půvabnou tváří
zezlátlou podzimem
a průsvitný závoj deště
zastíral její nahotu

sotva mne Sunup zahlédla
ustala v tanci
bezděčně
tělo se vypjalo k obraně
krev bouřící
a prsty zachycené na prsou

dávné pohyby
rytmů nutnosti

uhlové oči pronikavé
neklidné a planoucí
ruce dovedné
vědoucí
zacházet s motykou
pozorně a něžně
jako s jemnou krajkou

pak si uvědomila
že nebezpečí nehrozí
uvolněná
tvář se vyjasnila
hrdlo bílé svítící
a radostně pozdravila

podobná krajině
pěkně obdělaná
bez příkras
prostě vyjádřená
ve své podstatě
nezkrocená
s opravdovou jímavostí
v chráněných úžlabinách
úsměvem dýchající
poezii nekonečna