v čase naolejovaných kol...

hory na západě se proměnily
pod dotekem chladu zásvětí
ve vlny temné černi
prstencového oceánu
a nebesa znachověla

zrovna jsem přemýšlel
kde jsem zasel brýle
takže vše splynulo
do mlhavé šmouhy
v plazivém kouři
připomínající akvarel
osamělé hory
matně načrtnutý
na šedý list papíru
o něco šedivějším inkoustem

a pak se to stalo

její živá vůně
překryla všechno ostatní
sladké a mocné
přinášené větrem
hovořila světlem
tou vášní temnoty
se zvláštním přízvukem
který vyplýval
ze samotné životní povahy
tak hledá rozkoš jen ta
jenž překračuje požitkářské praktiky

nabídl jsem jí víno
ale odmítla
místo toho požádala o vodu
mladý ječmen
a čerstvé listy máty

pak zvedla sukni
na mžik odhalila pozadí
zavířila boky
/ta chvíle se nedala přejít
bez nemravného žertu/
a roztančila se
s pohárkem na hlavě

cítil jsem se pomazaně
bez tření
vánek vanul
bílí holubi nad námi rozkvétali
do elektrických lilií
a mezi tím
Ilambé vrhla mé vědomí
za hranice světa
do vířivky čisté energie
kde neexistuje nic
kromě vibrací
a každá forma iluze
je prostě jinou frekvencí