Až budu velká

Až budu velká,
budu si ve vyhaslých plamenech číst.
Budu čmárat po starých deskách,
a malovat si život v oblacích.
Tvář budu mít jako ženy na historických freskách,
mé rty pro všechny muže kakaovou chuť.
Srdce jako žhavou lávu vyliju si všude,
kde díky tomu stoupne na teploměru rtuť.
Natřu stěny na růžovo,
nebo třeba smaragdově,
budu věšet lampiony,
na každé mojí cestě k tobě.
Nechám si pak vytetovat dva milence v noci.
V sobě.
Třeba na mou hruď.
Chci už být velká,
létat mezi chodci,
a suchou nohou přejít slzavé údolí.
Avšak není to snad jedno?
Vždyť i nebolestivější mládí…
Jednou přebolí.