Výzvy

Výzvy života...
Někdy už nechci slyšet
na tohle nechci hrát
a život šeptá úlisně, ale já mám tě rád.
Zesílí hlas usměje se a řekne, tak jsem tady
ať už mě nemáte, či máte rádi.
Jsem tady pro hluché, slepé
a taky blázny
pro kočky, pulce a třeba pštrosy
a je mi putna v čem tvoje odvaha se nosí.
Jestli je v náprstku, kalhotách nebo ranci
budu ti pískat do skoku a taky k tanci.
Výzvy mi podsouvá do kterých nechci
některé podobné drátěné kleci
někdy mi kolenem na krku klečí
směje se šíleně, že v koutě brečím.
Výzvy podle něj mělké, jak propast Macocha,
říká tak běž, přeskoč, strachem se pokochá.
Bojím se otálím, stojím jak solný sloup
i když to nezkusíš tak spadneš dolů hloub.
Říkám mu, někdy jsi otravný.
Odpoví, vím, vím!
Jindy zas nádherný.
Sedím a nedýchám v krku mám knedlík.
S nikým se nemazlím
hele neseď jak balík!
Myslím si je prevít, pěkně to navlík.
Fouká mi za krk, do očí práší
snahy i naděje s oblibou sháší.
Škemrám a prosím, dej výzvy lehčí
směje se ďábelsky
ty nejsi jediná kdo u mě klečí.