divoká...

seděli jsme mlčky
na padlém kmeni
uprostřed džungle
jen pod jejím tričkem
občas zacvrlikaly titas

myslel jsem si že má
malou slovní zásobu
ale bylo to naopak
většinu slov nepoužívala
právě proto
že je měla tak ráda
nechávala si je pro sebe

prostě divoška
divoká i divošská
divočetná
divočina
divočící
divočima

podívala se na mě
co si myslíš o slzách?

milá Larmey
potřebuji slzy
které kanou
které proudí
slzy soucitu
slzy radosti
ty kterých zůstávají plné oči
i ty sotva narozené
co se stírají hedvábným kapesníčkem
slzy bolesti
měsíční slzy pro bílou tvář
s diamantovým třpytem
speciální co se spouští
do neholeného strniště
slzy co jsou kordem intelektu
úžasné slzy
o nichž se vypráví v pohádkách
pravdivější než můj cynismus
slzy stejně vhodné
jako tichý úsměv
co zašel příliš daleko
navždy šílený
skutečně umírající

usmála se
to se stane každému
dříve či později
když pronikneš pod povrch
nepospíchej
aby ses odtamtud dostal ven

a v koutcích
jejích obsidiánových očí
se zaleskla jiskrná extáze
naprosto zaplavující
radostné bušení srdce existence