když se vám zdá o věcech...
ve světě už neznámých...
» autor: enigman |
vzpomínal jsem na ni
jak přechází trávník
a noční košile
tenká a blankytná
jí obepíná poprsí
napadlo mě
že vybavená vzpomínka
páchá jisté násilí na tom
čeho se týká
jako dětská hra
mysli si slovo
a pošli ho šeptem dál
když mi poklepala na rameno
příteli
někdy je lepší být skoupý na slovo
i když vzpomínku pozměníš
realita je pořád jedna
víte milá Brooktrys
lidi se vždycky chystali na zítřek
já to nechápal
i kdybych věděl co dělat
nevěděl bych
jestli to udělat chci nebo ne
zítřek se totiž nechystal na mě
zítřek ani netušil
že existuji
viděla jste někdy
v horských řekách siveny?
stojí v jantarovém proudu
a ve vodě se míhají bílé okraje
jejich ploutviček
v ruce jsou cítit mechem
kroutí se lesklí a svalnatí
a na hřbetě mají klikatou čáru
mapu světa
ve svém prvopočátku
mapy a bludiště
mapy toho
co už nelze vrátit
co už se nedá napravit
v hlubokých roklích kde žijí
je vše starší než člověk
a všechno si brouká a bzučí
nad tou nekonečnou záhadou
jak přechází trávník
a noční košile
tenká a blankytná
jí obepíná poprsí
napadlo mě
že vybavená vzpomínka
páchá jisté násilí na tom
čeho se týká
jako dětská hra
mysli si slovo
a pošli ho šeptem dál
když mi poklepala na rameno
příteli
někdy je lepší být skoupý na slovo
i když vzpomínku pozměníš
realita je pořád jedna
víte milá Brooktrys
lidi se vždycky chystali na zítřek
já to nechápal
i kdybych věděl co dělat
nevěděl bych
jestli to udělat chci nebo ne
zítřek se totiž nechystal na mě
zítřek ani netušil
že existuji
viděla jste někdy
v horských řekách siveny?
stojí v jantarovém proudu
a ve vodě se míhají bílé okraje
jejich ploutviček
v ruce jsou cítit mechem
kroutí se lesklí a svalnatí
a na hřbetě mají klikatou čáru
mapu světa
ve svém prvopočátku
mapy a bludiště
mapy toho
co už nelze vrátit
co už se nedá napravit
v hlubokých roklích kde žijí
je vše starší než člověk
a všechno si brouká a bzučí
nad tou nekonečnou záhadou
Tipů: 14
» 26.01.15
» komentářů: 10
» čteno: 667(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 26.01.2015 - 14:45
Vzpomněla jsem si
Na zapomenutou tvář
na realitu snu
který se nezdál
nikomu
jen se jemně otiskl
do sítnice
letokruhů stromu života
a jeho vrásky
se ke mě přimkly
jako mláďata ke strukům
Brodila jsem se
hloubkou času
v touze
kategorizovat a pojmenovávat
ale nakonec
jsem se vzdala
A dlouze
jsem vydechla
sen
Nenarozený zítřek se usmál
Možná ani nebude
Na zapomenutou tvář
na realitu snu
který se nezdál
nikomu
jen se jemně otiskl
do sítnice
letokruhů stromu života
a jeho vrásky
se ke mě přimkly
jako mláďata ke strukům
Brodila jsem se
hloubkou času
v touze
kategorizovat a pojmenovávat
ale nakonec
jsem se vzdala
A dlouze
jsem vydechla
sen
Nenarozený zítřek se usmál
Možná ani nebude
» 26.01.2015 - 17:12
krizekkk
Ta druhá sloka... ST
» 26.01.2015 - 22:50
Vyvolala vzpomínku, kdy v létě, ještě v noční košili, jdu si vypít ranní kávu na zahradu ... už aby to bylo! Zítřek dnes neexistuje.
ST
ST
» 27.01.2015 - 10:35
Guanti Rosi
Dobrá myšlenka. Zítřek o včerejšku nic neví. Zítra se taky probudí někdo úplně jiný. Každou minutu v nás umírají a rodí se nové světy. :O) ST
» 27.01.2015 - 11:52
vavaoko: obaleč jabloňový: Mbonita: Lilith: la loba: Květka Š.: krizekkk: jitka.svobodova: Guanti Rosi:srdečně vám děkuji teďmani a teďmanky...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jump! | Následující: nazveme-li člověka X...