VYTRŽENÉ PODKOVY

Vytržené stromy s kořeny
vytržené....podkovy z hlíny
ostré peří kormoránů
zraňuje, odnáší daleko až za obzor
na polích někdo naději rozpustil
beznaději do hořkého čaje vsadil
trávy štěstí ve mně hoří, mění se v popel
v sychravém počasí
opona krásných dnů na zem padá
obálka bez dopisu předčasně otevřena
polámaná křídla motýlů s křídou
toužila spatřit nové přísliby lásky
cestující ze strany na stranu
z okna do okna,
ze srdce do srdce

přály jsme si importovat střípky světel
objevující se za úsvitu
skřípající, tiché duše v rohu
nemohou se dotknout, pohladit, obejmout
i když jsou touhy silnější
než-li volání o pomoc ubožáků
na zdech se zabitou, slábnoucí obětí
tiše mi tu pláčete
má zlomené větvičky nadějí
spím-li s děsivým prázdnem ticha
vidím z blízkých výšek padat mrtvé
zobáky havranů bodají do našich srdcí
stupňující se zkáze není úniku
jen pár slov ve spáleném, škrceném lýku
před vysokými plameny se schovává
maličká, křehká, sněžná obava
ze ztráty blízkého člověka
smutek ze srdcí přetéká
když na nebesích se objevují
jizvy zestárlých mlh...
jejich chladné podkovy