o-z-l

 

odvěká

bojí se stín
že ztratí svého člověka?

..

z rozvalin a vin

nečekám že pusa od malin
se schová jako touha snová

hltáme si své
lehkonohé hlubokomyslnosti
kostí prosti
stáčíme se do klubíček

popíjíme thé
a zpoza víček teče čirá voda


chutná po jahodách

neslaně a nemastně

..

lásky plnou hlavu

není jí dost
zmizela
už dávno někde v davu
rozměněná na hrst mincí
do štěrbinek pro radost

k vzteku

na věky věků