Řecká...

Když den se blíží k poledni
kocouři vaří na slunci své sny
přidávám se a vařím z vody sen
jednu noc s Řekem Zorbasem.

Jdu bosá po dlouhé pláži
do uší šlehne mě zvuk buzuki z dáli.
Tělo se napne krev mi zešílí
nedýchám, mrazí mě na šíji.
Moře oblékalo by už tmavý
večerní saténový šat
a Řeka Zorbu bylo by slyšet
do daleka na buzuki hrát.

Byla bych krásná
chvěly by se mi nohy
já prosila bych všechny
řecké bohy v pokoře
ať dovolí mi prožít jedinou noc
s mým hrdinou u moře.

Byl by bosý oči jak temné olivy
a hlasem Poseidona pozval by mne
ať posadím se na chvíli.
Nalil by víno nebo starou rakiji
připili bychom na úvod naší hostiny.
Zpíval by a tančil jako Bůh
a lhal by mi tak krásně
že poslouchalo by se to
jak verše něžné básně.

Naučil by mě milovat, líbat
nebojovat a přesto vyhrát
jak srdce ubránit a hlupákům se smát.
Celou noc nešli bychom spát.

Ráno by míjelo nás
se shovívavým úsměvem
oheň by ještě doutnal
pod šedivým popelem.
V dlani bych svírala hvězdu
darovanou mi Zorbasem
uřízl ji pro mne na nočním nebi
nožem co nosí za pasem.

Je pravá, hořela nejvýš nad mořem ...
Spánek znavený nočním příbojem ...