intenzita uvnitř klidu...

seděla na pozadí sněhu
jako nehybný obraz Ingrid Bergmanové
focený brzy po ránu
skrz oko labutě
pyromanka v domě vytříbené chuti
vyzařující fluidum
kterému se nedá odolati

štíří med
drsná rosa pustin
crema de cacti
sluneční roztok
tekutá geometrie vášně
krkavčí bohyně
co se páří ve vzduchu
s dušemi umírajících paniců

lékořicové paprsky šlehají
z neklidně nehybných očí
nabitá takovou zvláštní lehkostí
co dokáže změnit
i ty nejprchavější momenty
v poezii starých mistrů

náhle vytáhla ze záňadří hedvábný kapesník
a povídá mi
přidrž si to u nosu

nečekal jsem
že u sebe bude mít něco takového
ale učinil jsem tak jak mi poradila

poprvé se linula slabá vůně
jakási sladká emanace
po druhém přičichnutí
vůně parfému pozvolna zesílila
pak následovala vůně moschusu

když jsem se pokusil látku oddálit
vůně se opět změnila
tentokrát byla kořeněná a prapůvodní
vystřídalo ji aroma kůže a nerostů
následovaly výpary sladu a tuku
zředěné obrysy hor
a větrné závany sněhu
lotosových květů másla
modlitebních mlýnků
a mámina štrůdlu

pobaveně mne pozorovala
a pak utrousila
svoboda mne odjakživa fascinovala
myslíte že pro to mám nějaký důvod?

víte milá Helkarasi
vždy je lepší vymýšlet vlastní systémy
než být otrokem jiných systémů