CHERUBÍN

CHERUBÍN

Copak si asi šuškají
ti dva v zadní lavici hospody
co se kryjí cizím uším
to jistě není dílo náhody
ne, té to nepřísluší...
a kdypak se asi potkali
že tak dneska sedí spolu
jak dlouho se sami hledali
v čase mučení a bolu
ne, to nikdo z nás nevytuší...

A jakpak se asi oslovili
přitom prvním setkání
na tom místě a v tu chvíli
že se dneska naklání
nad sklenicí spolu...
a o čem si asi šeptají
ona v mohérovém svetru
on potají jí ruku dává do klína
a slova prchají po průvanu větru
jak studentovi volná hodina...

Stát nad nimi jako mlčenlivý Cherubín
jak Boží muka v poli z proutí
jako stín co padá do pokoje
Ty ji nelži a ty ho nezarmouti!
a pak si připít sluncem z vín
Děti moje!!