NEKONEČNÝ PROSTOR

Můžu se zdát tak nekonečný
jako vesmír v Tvých představách
pomůžu ve věcích neskutečných
ulicí kráčím po lichých stranách

dost bylo konců co nemají dost
já se ozývám jako první z vás
sedm zvonců odbíjí na vaši zlost
zítřek se rozhodne pro někoho z nás

záhady ve vlnách milosti dnů
večerem protančí zvoníků král
proměny z teplých očí a snů
katastrofy kterých jsem se bál

naděje teskní o polibek ze rtů
tvý oči říkají nezastavuj
Láska pramení z našich nocí a dnů
svoje srdce v boji nevystavuj

leknín ve vodách postačí můj smích
v záplavě pocitů neprotestuj
před okny v zimě sype se sníh
v myšlení budoucna nepolevuj nepolevuj nepolevuj...

X

Ve svých představách letíš oblohou jak šíp
pár přátel máš a věříš že teď bude líp
opona stoupá tajnosti hvězd zaplálíš louč
tvůj život se napíná do tmy tak stiskni spoušť.