ona

Je pouze z osady
ne, není z velikého města
a uplácali ji snad z lesního těsta.
Přísady: svízel přítula a hodně, hodně mechu
pro měkkost dopadu a snad pro tichost vzdechů.
Pár hadí ocásků a snad gram z lesních koček
duše už průsvitná jak křídla krásnooček.
Tu spatříš když se ochladí, když slzy kapou na housku.
Smutek ji zachytí na bělost ubrousku.

Věří na plachost a ostýchavost
ať stojí kolik chce
vždyť přece nikdy, nikdy nebylo tak zle.
Nic z krásy víl z motýlů či křehkých květů.
Tak stojí tu, svět diví se
ona se pořád diví světu.

Ty hadí ocásky jsou na nic když je mráz.
Květy k ní nikdy nechodí
jsou prázdná ústa váz.
Srdce už nemá, to vzali muži
že prý na opravu.
Vždycky ho vrátí, ona pak stoná na otravu.
Manipulace s balíky a obecným míněním?
Nezvládá! Takže nic.
Zřejmě má něco s myšlením.
Sype si popel na hlavu a tvrdí
že v ní jistě chyba být musí!
Kdyby ne
zůstalo by jí víc než holá kůže husí...