Anděl

Na schodech kostela
pokryté prachem
vírou i strachem
potkal jsem anděla

postával u vchodu
tvářil se smutně
když v hnědé kutně
žádal mě o vodu

potom jsme spolu
v špinavé krčmě
na tvrdé pryčně
usedli ke stolu

u džbánku vína
slzy měl v očích
že takhle skončil
prý jeho je vina

nedaje lidem
důkaz o bytí
on vinu cítí
v duši své bídné

srdce ho zebe
lidé lhostejní
shrbení při zemi
nevidí na nebe

oslepen zlatem
člověk pak mříže
ukoval víře
a byl ji katem

jenom jsem přitakal
pohlédl na mě
pak anděl Páně
tiše se rozplakal