Štěstí

Možná se mi to jen zdá,
člověk k tomu má snad vlohy,
ale cítíš to co já?
To souznění mezi námi,
přírodou či bohy?

Nač sedla, uzdy či ostruh,
jsi přece symbol svobody,
neškrtí tě jediný popruh,
a i pro mne má to výhody.

Vystačí jen důvěra,
tvá ve mne, má v tebe,
co z hloubi srdce vyvěrá,
a v rytmu cvalu kolébe.

Jak těžko, hledají se slova,
co vystihla by lehkost bytí,
jež propůjčuješ zas a znova,
když v jedno tělo jsme si slití.

Až seskočím a opadnou mi křídla,
a stanu se zas člověkem,
koňská síla vryje se do nitra,
tu přijmu s tichým povděkem.

V hřívě uvázla mi duše,
a splín leží kdesi v trávě,
po které spokojeně kluše,
jen zvíře, salám v krámě.