"Fén" a západ Slunce

„Fén“ a západ Slunce.

Zima si vzala volno. A zmizel sníh a led.
Mraky těhotné vodou. Jejich překotný let.
Teplý, divoký vítr. Jak kadeřnice fén.
A pár dubových lístků. Bez sněhu tmavá zem.

Podvečer. Již se stmívá. Utichá ptačí zpěv.
Na kopci Slunce vzývám. By vrátilo se zpět.
Již za hory se skrývá. Plane jak rudý květ.
Mraky se barví krví. Je krásný tento svět.

Slunce mi dává sílu. A dává mi chuť žít.
Já mlčky se s ním loučím. Chtěl bych jej uchopit.
Je terčem mojí mysli. A matkou je mých Múz.
Již na západě mizí Amonův zlatý vůz.


... zima si vzala volno ...
mraky