Stařec

Ve svitu loučí
z modravé šedi
laskavé oči
které už vědí

starému muži
postačí jen
husí brk s tuží
a pergamen

v kamenné kobce
tíží ho chlad
živí by v hrobce
neměli spát

z malého džbánku
popíjí víno
dopíše stránku
a začne jinou

hluboké vrásky
vryté mu časem
a žití z lásky
zdobí ho krásnem

třesoucí ruce
písmo se chvěje
však z pod kapuce
tvář se mu směje

zdáli zní tiše
ponocný
on příběh píše
milostný

stařec stoletý
v jedno vždy věřil
že ten je prokletý
co s láskou by nežil