nadýchaná...

ozvalo se teskné vytí
smečky dravců
ukrytých hluboko v lesích
kupovitá oblaka zastírají
hořící nebe
a vysoko nad světem
se rozevírá černá trhlina
obklopená kruhem plamenů

gravitace v pokoji
je podivně pokřivená
jako když vás nějaká síla táhne k sobě
a vy čekáte
až vás vysaje
do prázdna

trámy praskají
v mrazivém vzduchu
v krbu tančí oheň
džbán z pálené hlíny
je plný sladké vody
ve vzduchu se vznáší vůně
prádla sušeného na slunci
a pak ještě jedna
květinová i tělesná zároveň
má světélkující vlasy
rozprostřené na polštáři

zahřívala jsem ti postel
řekla Édredon
a pousmála se přitom

pak odhrnula peřinu
do mě udeřil žár jejího těla
a vůně co připomíná
vlhkou lesní půdu v létě

a já vím
že nedokážu odolat