Hvězda

Ani po boji dlouhém
nikdy to nevzdám
vyhasínám potichu
stále dál a víc
jsem téměř ještě Tvoje
modlíš se snad ke mě?
nebo jen k prachu
mizejících létavic
co tlí ve tmě úplně na dně
pořád ještě to bolí
snad z víry ve mě
někdo té osvobodí
a já oddychnu si
až to břemeno spadne
...
už víš jak to chodí
tělo bez naděje své
chřadne
...