Bez nadějí a změny

Mlčí slova mlčí a zatne bouře pěst
beze slov a gest

Křičí velká zoufalost v krajině
vítr co prohání se na hladině

Vlastního stýskání
jsou cesty osudu,cesty hledání

Když pochopí smysl cest
Tak kam chceš vést

Když zastaví se na rozcestí
kde hřích si cestu klestí

A oltář plný rakoviny z myšlenek a plánu
otevře slovo vesmírnou bránu

Jen znovu bude se ptát?
Co má se v tobě stát?

Aby si pochopil že žiješ,házíš špínu
tu z pocitu,a mrtvého klínu

Že všechno znovu schází
a v zádech mrazí

Jsou to jako příští vteřiny
bez nadějí a změny