Tisíc žen

.

na povrchu
tekou řeky
na pohled jsem
tak nějak křehký

jako je písek
mých tváří

tak nějak usměvavě
třpytící říčky září

tisíce žen
stojí za úsměvem
v slzách ticha

tisíce žen
a tisíc duší
se v každém listu skrývá

kde Bůh značil cestu
kde se snažil svést
mne k dalšímu testu

odstoupím
a přijmu víru

každým rokem zraji
konkuruji vínu

a v člověku se snáším
tkaničky ztrácím
a inhaluji nikotin

píšu inzeráty skoro až do novin

na schodech od nebe
sednu si k houpacímu koni

ztracen všech citů
dnes tu loď potopím

nevyvážíš jméno
vůni ani chuť těl

nevyvážíš nic z hmoty
neleknu se peněz
ani kulky na výstřel

bolest už mne vzdala
a smutek překonal
neštěstí se lepí
zase o kus dál

a kdo hoří
s tíží světové gravidity
líbá už za rohem
cizí city

v kráse světa
včera tu břeh byl..

v té kráse člověka
jeden by se utopil

.