To ticho tolik prosí!..

Víš že dálka je vlastně blízkost
tu větu na křídlech si bereš
svou touhu uneseš,jen tak křičíš
o něhu si ale neřekneš
to je tvůj sen,a ozvěna
planeta bez jména
ticho rozevláté
slunce tisíckrát zlaté
co ti schází
když rozhází
se něha na obloze
na malém podnose
svět ti vrací
Své prohry
Své Výhry
ty polibky...

V básní stvořené
tak jen z černobílé fotky
vidíš den svého zrození
nevíš obrazy-zkázy
v přízraku noci
to jen sny-zrcadlí
pohledy Smrti
co žít nás neučili
Tak kdo je proti
kdo se brání
naději chrání

Vzdálený ostrov Atlantida
břeh beznaděje
co jen se příliš vzdaluje
někam tam zapadá
Kde je ta zahrada
a nemá slitovaní
stvořitel
na křídlech polibku
co kreslí mráz
ty mlčíš
Ruce vzpínáš
Modlíš
jen zatím svět kosí
a Ticho
A TICHO
TOLIK PROSÍ!...