Dosluhující kamna a láska

KAMNA
Potkají se kamna v jedné místnosti a majitele prosí, ať to s nimi ještě zkusí
Musí?
Mezi tály, ohně plály.
Spáry, dvířka pokroucená, šamot vysypaný, popelník prorezlý, smalt odprýsklý.
Když kamna hoří, muž se dámě dvoří.
Tvoří prameny slov, věty stínů přikládá pod oheň.
Když tma v nich nastane, chlad v místnosti zůstane.
Žena se k muži přivine, on jí paží zahalí, je to moc pomalý.
Žena přec v zimě nevzplane.
Ani medvěd nevstane.
Tak to tak nenechám.
Kamna rozdýchám.
Každou chvíli přikládám.
Výměnu odkládám.
Na nohy nemůžu, výměnou si pomůžu.
Nová mají dvířka prosklená.
Světlo v noci mihotá.
Vidím, že je pihatá.
I ty hroty spatřím.
Nejen ty pak vídám.
Už se v peřině neskrývá, ledacos tak odkrývá.
Investice se tak vyplatí, nikdo nejsme svatí, to snad platí.
Radiátor teplo z kotle to on přinese, jenže kouzlo ohně to zas odnese.
Má eskymák kamna?
Ahoj a neztopte nám bydlení.