(♥)~Kočičkovic rodina...pohádka~

..i kočky a kocouři s koťaty si staví své sněhuláky.. aspoň v pohádce..

Kočičkovic rodina

Dnes jsme na návštěvě u rodiny Kočičkové.
Koukni se z okna, mňoukne z pelíšku táta, kocour Mour
kočičí mamince Jasmíně. Tam je ale bílo. A sněží a sněží.
Jejda,raduje se malý kocourek Ferdík, jupí raduje se kočičí holčička Barča, mňauky,to bude doma i venku veselo…

Všechny holky i kluci člověčí si budou stavět sněhuláky.
A co my?

Víš ty co Barčo, mňoukne Ferdík, my půjdeme taky. Maminko, mňau, mňoukne Ferdík, dej nám na tlapičky rukavičky, my půjdeme taky do sněhu.
Počkejte koťata, tady máte ještě šály a čepice, aby vám venku nebyla zima a nemrzla ouška.

A tak Ferda s Barčou hop a skok, šály na krk a už jsou venku na zahradě. Začali dělat první kouli, jak to odkoukali od lidí, ale sněhová koule je pořád šišatější a šišatější. Ale to vůbec nevadí, mňoukne na ně maminka Jasmína, místo sněhuláka kluka si udělejte sněhového kočičáka, táta kocour vám pomůže.

Tak na šišaté sněhové tělíčko dali šišatou sněhovou hlavičku, na ni přidělali dvě sněhová ouška a čumáček. Na očička dva zelené knoflíky, ty našli v létě pod lavičkou, teď se jim hodily,
jako fousky napíchli na čumáček jehličky z vánoční borovice. Tlapky ještě uhňácali ze sněhu aby pěkně náš kočičák stál, jo a místo ocásku dáme smrkovou větvičku.

Barča dala na sněhovou hlavičku svoji čepici a ten náš Ferdík uvázal tomu kočičákovi svoji šálu kolem krku. Aby mu nebyla zima. Mňau.

Jéje, ty jsi ale krásný sněhuláček kočičáček. Budeme ti říkat, hmmm, třeba…
už to mám, budeš náš Mamlizlíček. Mňau.

Všem se ten kočičí sněhulák Mamlizlíček moc líbil. Tak po celou zimu pod oknem stál, na všechno kolem se vesele smál. A že sněhu bylo po celou zimu sněhulatě moc, tak si udělali ještě další tři kočičí sněhuláčky. Ti stojí u lavičky a Ferda s Barčou se radují z každé nové vločky.

Po zimě, jak přišlo trochu teplejší sluníčko, z milého Mamlizlíčka a z ostatních sněhuláků zbyla jen loužička. Okolo mokré šály a čepice vykukují ze země bílé sněženky. Barča s Ferdou je natrhají kočičí mamince do malé vázičky a pak každému ukazují co vyrostlo z těch kočičáků, kočičích sněhuláků za kytičky.

No jo, mňau, je tu jaro, mňau, ale ta zima byla pěkná. Příští rok si zase postavíme kočičáky, sněhuláky, teď si je aspoň namalujeme na papír a že jsou šišatí jako ti ze sněhu? To nikomu ani trochu nevadí. Maminka Jasmína Barču a Ferdíka pochválila, pohladila, ti se zavrtali do pelíšku a usnuli.

Snad se jim nezdálo, že „škrábou jako kocouři“? Ne,jim se zdálo o sněhu, sněženkách a vůbec o zimě…
Mňauky,mňauuuuuu…

----------------
jen vás umyju...
kočičák