ILUZE

Brala mi Iluze,
moje krásná dívka,
rozpustilá jako sníh,
divoká jako oheň v krvi,
krásná jako měsíční koruna.

Byla třetí od Věčnosti,
uvízla v mé rozbité sítnici,
vpálila se mi žhavým cejchem
do duše z rozevláté reality.

Nikdy nebyla jako dřív,
jako před týdnem, jako včera,
měnila svá vnější i vnitřní já,
míchala si vlastní egoistické karty.

Brala mi Iluze,
moje krásná dívka,
pevná jako vesmír,
kouzelná jako upřímný úsměv,
milující básníky a chuďase.

Brala i dávala.