monarchistická…
s prvním podzimním mrazíkem...
» autor: enigman |
třepotala se
po své vzdušné dráze
cikcak
řízená snad
tajemným navigátorem
s logikou hýřící fantazií
stejně jako opravdovostí
její let byl záhadou
velkým otazníkem strategie
operující mimo frekvence
jako hejno kosů
co vzlétne ve stejný okamžik
bez jakéhokoli signálu
nebo orchideje
co postrádají okvětní šťávu
ale touží být opyleny
a tak lákají trubce
vůní dělnic
vypadá to
že v časoprostorové síti
existují přírodní zákony
matematické energie
jejíž počty jsou větší hádankou
než její postupy
na její tváři se rozsvítilo
cosi andělského
nesla své vzrušení s lehkostí
jako lovec
co přenáší nabitou kulovnici přes plot
ve zmagnetizovaném prostoru
co nás rozděloval
pouštíme své myšlenky
jako papírové draky
krev zpívá ve skráních
a horký dech se rozptyluje
po polích
vzal jsem Alqualuq za ruku
a když jsme zmizeli
po proudu řeky
všichni čolci zůstali sedět
jako opaření
v jakémsi vakuu
které vzniká vzápětí
po průběhu událostí
zvláštního významu
po své vzdušné dráze
cikcak
řízená snad
tajemným navigátorem
s logikou hýřící fantazií
stejně jako opravdovostí
její let byl záhadou
velkým otazníkem strategie
operující mimo frekvence
jako hejno kosů
co vzlétne ve stejný okamžik
bez jakéhokoli signálu
nebo orchideje
co postrádají okvětní šťávu
ale touží být opyleny
a tak lákají trubce
vůní dělnic
vypadá to
že v časoprostorové síti
existují přírodní zákony
matematické energie
jejíž počty jsou větší hádankou
než její postupy
na její tváři se rozsvítilo
cosi andělského
nesla své vzrušení s lehkostí
jako lovec
co přenáší nabitou kulovnici přes plot
ve zmagnetizovaném prostoru
co nás rozděloval
pouštíme své myšlenky
jako papírové draky
krev zpívá ve skráních
a horký dech se rozptyluje
po polích
vzal jsem Alqualuq za ruku
a když jsme zmizeli
po proudu řeky
všichni čolci zůstali sedět
jako opaření
v jakémsi vakuu
které vzniká vzápětí
po průběhu událostí
zvláštního významu
Tipů: 12
» 09.12.14
» komentářů: 5
» čteno: 706(10)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.12.2014 - 17:55
krizekkk

ST
» 09.12.2014 - 20:52

...po proudu, úd k oudu ..zmizeli, krev co po nich zůstala, tepala jak řeka, jen čolci byli jako opaření
myšlenky nezastavíš, tedy obvykle...
myšlenky nezastavíš, tedy obvykle...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vé jako... | Následující: pod dřevorytem...


