VÁLKA

Sedím tu na zemi, v rukou pár polínek,
s dědečkem přikládám do starých kamen,
vrací se častokrát útržky vzpomínek,
když dřevo polyká voňavý plamen.

Děda mi vypráví o časech minulých,
babička u stolu dřímá a vyšívá,
těžké to bylo, začínat od nuly,
válka je holčičko děsivě ošklivá.

Za odboj transportem na práci do Říše,
s puškami u hlavy dřít jako koně,
bez vody, bez jídla, plazit se po břiše,
bojovat se zimou, nebát se ohně.

Se střípky naděje utéct při náletu,
pěšky a nemocný dojít až domů,
měsíce schovaný před Němci v úkrytu,
s jarem se radovat ve stínu stromů.

Jsou ve mně schované, pod city ukryté,
dědovy zážitky, bolest a žal,
jitří se při každém příkoří odkrytém,
proč lidi agresi stupňují dál???