Psí příběh

Vracím se jako zpráskaný čokl
nebo spíš čuba
tvůj zarytý příměr

A mě napadlo
že tě ho už nezbavím
tím spíš, že mě teď vodíš
na volno
do útulku se nevracím


Lížu si rány
níž si ale nedosáhnu
- kde často končívá tvůj dech

Abych tě smyla
vydrhla ze snění
oddělila od skutečnosti

Sraz se opět do života.
Prosím, buď jen při mně
ve mně už tě neudýchám

Choulím se do svých koutů
kam tvůj pach nezatekl
Až spadnou na mě stěny
pod tíhou mračen
do kterých se vypařuješ
tak nezředěný..

Zasypou mě a zasypou tebe
a zapráší se zase
vzhůru, kde napjaté touhy spí
i ony dostanou své stigma.

Málem už jsem zapomněla
proč mi nedáš spát
ač ještě ve mně ležíš

Spánek, ten právě potřebuji
tam setkáme se opravdoví
a budeme vědět
kde nám konce nejsou

Zamíříme zase k ránu.

Rozpomínám se vlastně
ne na řeči, ne na minulost
Na tebe ale, na lásku
tu co se se mnou teď toulá,
když plno je tě doma

Ne čuba, ale pes
co dlouho se ještě vrací
když už pán má jiný život

A hřál by ho a hlídal
i když miska
už jen prázdně zeje.