Strom
... jedna starší ...
» autor: jardach |
Pod baldachýnem stromů jen ležím si a sním
A zdálo se mi že sám jsem dřevem lipovým
Tak jsem se zasnil na sto a možná dvě stě let
Z výšky své koruny pak sledoval jsem svět
Hnízdili na mně ptáci rád měl jsem jejich zpěv
A laň tu dokonala viděl jsem její krev
Poznal jsem život smrt a strach jsem poznal též
Když z temné oblohy na listy padal déšť
A vichr větve lámal byl jsem jak pápěří
Schoulený do sebe bál se kdy udeří
Do mého kmene blesk a dřevo zaplane
Po bouři počítal jsem větve zlámané
Když zima přikryla kraj bílým příkrovem
Nahý a bezbranný bez listů byl můj kmen
Toužil jsem po slunci které mne zahřeje
A s mízou rozlije se láska a naděje
Když slunce pálilo dával jsem vlídný stín
Všem lesním zvířatům a také pocestným
Kteří se zasnili usnuli na chvíli
Pod baldachýnem mým to co já cítili
Chodil sem kdysi jeden s dívkou již miloval
A srdce z lásky pro ni do kůry vyřezal
Pak přišel s jinou a pod tím srdcem z perníku
Miloval Jitku Janu Danu i Eriku
Já díval jsem se na své srdce jak krvácí
Však byl jsem jenom strom strom s hlavou v oblacích
Po všech těch lijácích láskách a vichřicích
Zbylo jen větví pár na jakých zbojníci
Se kdysi věšeli za časů prastarých
Pro radost vladařů jejich dam - samý smích!
Matně si vzpomínám na dvorské radovánky
To bylo ještě dřív než mech mi pokryl spánky
Na hony krvavé kdy horny zpívaly tu
A zvěř se skrývala v lesním šerosvitu
Viděl jsem strach v očích tu hrůzu ze smrti
Dívenky s kosou jež kosti nám rozdrtí
I můj kmen ochablý suchý a bez krve
Smrt ta je naposled zároveň poprvé
Tak přišli muži s pilou a podťali ten kmen
Mé tělo rozřezali na dříví do kamen
A zdálo se mi že sám jsem dřevem lipovým
Tak jsem se zasnil na sto a možná dvě stě let
Z výšky své koruny pak sledoval jsem svět
Hnízdili na mně ptáci rád měl jsem jejich zpěv
A laň tu dokonala viděl jsem její krev
Poznal jsem život smrt a strach jsem poznal též
Když z temné oblohy na listy padal déšť
A vichr větve lámal byl jsem jak pápěří
Schoulený do sebe bál se kdy udeří
Do mého kmene blesk a dřevo zaplane
Po bouři počítal jsem větve zlámané
Když zima přikryla kraj bílým příkrovem
Nahý a bezbranný bez listů byl můj kmen
Toužil jsem po slunci které mne zahřeje
A s mízou rozlije se láska a naděje
Když slunce pálilo dával jsem vlídný stín
Všem lesním zvířatům a také pocestným
Kteří se zasnili usnuli na chvíli
Pod baldachýnem mým to co já cítili
Chodil sem kdysi jeden s dívkou již miloval
A srdce z lásky pro ni do kůry vyřezal
Pak přišel s jinou a pod tím srdcem z perníku
Miloval Jitku Janu Danu i Eriku
Já díval jsem se na své srdce jak krvácí
Však byl jsem jenom strom strom s hlavou v oblacích
Po všech těch lijácích láskách a vichřicích
Zbylo jen větví pár na jakých zbojníci
Se kdysi věšeli za časů prastarých
Pro radost vladařů jejich dam - samý smích!
Matně si vzpomínám na dvorské radovánky
To bylo ještě dřív než mech mi pokryl spánky
Na hony krvavé kdy horny zpívaly tu
A zvěř se skrývala v lesním šerosvitu
Viděl jsem strach v očích tu hrůzu ze smrti
Dívenky s kosou jež kosti nám rozdrtí
I můj kmen ochablý suchý a bez krve
Smrt ta je naposled zároveň poprvé
Tak přišli muži s pilou a podťali ten kmen
Mé tělo rozřezali na dříví do kamen
Tipů: 16
» 30.11.14
» komentářů: 10
» čteno: 944(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 30.11.2014 - 23:01
Milena
Krásně jsi se vžil do duše stromu.
ST
ST
» 01.12.2014 - 08:50
Líbí se mi, mám moc ráda stromy, lipové voní zvláštně snad trochu jako kadidlo...
ST.
ST.
» 16.03.2015 - 09:11
ttragelaf
oheň - jak prudká žeň tvých letokruhů nad stříbrem a popelem vykouzlila stuhu
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.