Vltavín

:: ::

Pivo mi stoupá do hlavy
a naděje má strmě padá.
Chladná jsi jako vltavín
a jiného máš dávno ráda.

Zdá se mi celkem k nevíře,
když paprsky ze slunce hynou,
jak čekáš svého rytíře,
a ten dobývá zatím jinou.

Tvá láska byla chimérou
i hřbet přerážející pastí.
Já přešel řečišť patero
a nyní měním světlo za stín.

Jak pivo, co už nepění,
svou naději si v hlavě hýčkám.
Ach, Bože, zkrať mé trápení
a odpusť prosím romantičkám.

:: ::