Mravenčení z popela pálenky

Jsme jak dva brouci
na jakési podivné rostlině
kořeny se zemí pevně spojené
avšak zatím každý na jiném listě.
Větvičky stydlivě zabalené do kůry své
jsou pro naše malé nožičky bludištěm
a krovky chránící před světem ptačím
lesknou se v ranním slunci
jak brnění fešácké.

Hlavičky zvědavě zvedáme k nebi
tam mravenčí draci poletují
zelené šupiny, červené nožky
a svým pálenkovým dechem
(neb pálenkou se živí)
trávu zapalují
z té trávy pak zvláštní popel
k výrobě drogy vhodný
kdy člověk po lehkém pokouření
je opit, očouzen a vyuzený.

Ti tvorečci krátký dolet mají
jen ke stéblu nejbližšímu
a chrlí pálenkou voňavý plamínek
lidé pak kroutíc hlavou se diví
proč hoří louka, lesy a stráně
to hejno mravenčích draků
nálet dělá na ně.

Tak užitečná stvoření
nic netušíc pomáhají lidstvu
od všeho trápení.
Sice shoří lesy i stavení
a lidé nejsou schopni hašení
neb omámeni drogou z popela
tápou opilí, vyuzení a očouzení

jen my dva prozíraví brouci
spolu včas jsme odletěli.

A jedno tajemství?
Furt je lepší mít dobrej den, než nashledanou.


.