Víc ...
2010
» autorka: obaleč jabloňový |
Sebe víc
tebe víc
a dohromady málo.
Vzpomínám na kdysi
i bez rukavic
hřálo.
Tebe víc
o hodně víc
se zdávalo
ti málo.
Oči se usmějí
chtějí
něco říct.
Nevím co pak
se stalo.
Mě nic
a tobě víc
a dáváš dál
to víc a víc.
Pak hledáš
kolem popelnic.
Stále tu někde je
největší
z kouzelnic.
A láska
nic.
Tebe víc
a mě nic
i mě se málo zdávalo.
Už předem se nám
SBOHEM LÁSKO
hrávalo.
tebe víc
a dohromady málo.
Vzpomínám na kdysi
i bez rukavic
hřálo.
Tebe víc
o hodně víc
se zdávalo
ti málo.
Oči se usmějí
chtějí
něco říct.
Nevím co pak
se stalo.
Mě nic
a tobě víc
a dáváš dál
to víc a víc.
Pak hledáš
kolem popelnic.
Stále tu někde je
největší
z kouzelnic.
A láska
nic.
Tebe víc
a mě nic
i mě se málo zdávalo.
Už předem se nám
SBOHEM LÁSKO
hrávalo.
Tipů: 18
» 26.11.14
» komentářů: 13
» čteno: 691(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 26.11.2014 - 17:15
krizekkk
Báseň se mi líbí. Komentíky taky. :) ST
» 27.11.2014 - 06:28
René Vulkán: nejsembásník: Lilith: libour: Květka Š.: Kapka: Kajuta: Děkuji za milé komentáře.
» 29.11.2014 - 15:22
láska je stěžejní pocit...
důležitej k žití
když samota klepe na dveře
je život k nepřežití
důležitej k žití
když samota klepe na dveře
je život k nepřežití
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bublifuk | Následující: Krajina duše