ulejvarní...

na obzoru přechází obloha
z purpuru do temné černi
ocelové květiny se modrají
v brokátovém porostu
návrší je poseté deštěnkami
a bledule zbarvují údolí
stydlivou bělobou

kdesi pohodil hlavou jelen
a zatroubil do prohřátého ovzduší
plného vůní

přešel jsem vyschlé koryto potoka
a vyšplhal letitými průrvami po erozích
na malou planinu

málem jsem si ji nevšiml
její snědé tělo totiž splývalo
s barvou země křovisek a skal

jediné co měla na sobě
byl věnec uvitý z bledulí
odložila tkanivo
přetažené přes starodávnou podstatu
tak důvěrně známou
a přece zneklidňující
usmála se a zašvitořila
co abys mi příteli něco zahrál

její oči měly v sobě průzračnou měkkost
díky které odhodíte veškerou pochybnost
dal jsem se do hraní
a tóny nástroje ovíjely Barcolinin hlas

vyčaruj kouzlo
uviň jej z nebe
z prachu a rosy
z noci i sebe