Francouzské Je te aime

Trpká chuť vína
Kosi žádají třešeň
O sladké rudosnění
Vinou svého neúspěchu
Na nálet v Hirošimě
Tam dávno chcípl pes
Krev nechutná tak sladce

Má spíše chuť rzi
Té staré a oprýskané
Železné Opony
Padá v úvahu
Její nesmrtelná konstrukce
Po pádu prach
V prachu díry z prérie

Tam v kaňonu
Plují myšlenky
Jako robotické veslařky
S platinovými kozami
Co mečí hymnu
„Domov je mateřská náruč
Tam, kde se dotýká píchavý cit“

Cítím, že mi
Anonymní dívčí ruka
Umlčela hlas
Až se ztenčil jako nitka
Na Návěsném háku
Který mi spadl přímo do obličeje
Utichl jsem pod váhou pohledu světa

Adresovala mi polibek
Z Adršpach
Voněl po hroznech
Chutnaly jako skalní stěna
Drtil jsem je zuby
Lisovači na barevné kuličky

Byla rozkošná
Měla vkus
Ale celkový dojem
Z mladého srdce vlaštovky
Rušila přelety
Až mi uletěla ve chvíli
Kdy byla na dosah svého jedenáctého hříchu

Hříchu milovat Pozemšťana
Zříct se těch křídel z jemnosti
A vinou lásky
Opít mé srdce
Souzněním po francouzském
Je te aime

Mojí vlastní vinou
Neposlušně vzlétla
Ukázala špatný směr

Odteď mé oči ignorují nebe
Jako když slepec
Vyjmenuje barvy
Ale žádnou Přirozeně nevidí

Láska vidí všechno

Třeba ji potkám dole
Což je ovšem pod úroveň
Současné poetiky lásky

Nikdy neklesne níž
I když horký dech
Stoupá v polibcích

Vystoupá v maximu
A rozhoří příjemný žár
Který nechceme hasit
Za žádnou cenu…