Poodejdi

Dnem prochází stín.
Stéká jak parafín.
Šel jsem sám mezi domy,
tak jak chodí všichni.
Kroky šeptaly a v tísni
barva nebe v písni.
Stále cestu před sebou.
A hanebný obraz v nitru.
Své dějiny přepsané v jitru.
Čerstvé a bloudící.
Okolí mě zdraví, nemám co říci.
Duše je pýcha těla.
Jež bránu zastavěla.