Tikotavý chichot
letící čas
» autor: Ctirad Justus |
jako perla potu
(o jedné z mnoha)
jež padla z rána
v síti vláken
polapena jest
pavoučí bytostí
snad bez zlosti
a do těla svit světla
proniká očima lesk
a lechtá zlehka
duhová mizí
bledou tichostí
s kavárenskou chutí
krajkových náplní
chvíli po polknutí
a spektra slábnou
v prosvitu hladinou
proběhnutím skrze
danou rychlostí
snad barvou odstínu
ztrácí se ve stínu
ptá se... drze
"kdy zahynu!?"
nikdo neví
stín se krčí
a slunce ustupuje
(o jedné z mnoha)
jež padla z rána
v síti vláken
polapena jest
pavoučí bytostí
snad bez zlosti
a do těla svit světla
proniká očima lesk
a lechtá zlehka
duhová mizí
bledou tichostí
s kavárenskou chutí
krajkových náplní
chvíli po polknutí
a spektra slábnou
v prosvitu hladinou
proběhnutím skrze
danou rychlostí
snad barvou odstínu
ztrácí se ve stínu
ptá se... drze
"kdy zahynu!?"
nikdo neví
stín se krčí
a slunce ustupuje
Tipů: 22
» 12.11.14
» komentářů: 23
» čteno: 673(22)
» posláno: 0
» nahlásit
» 12.11.2014 - 16:18
Guanti Rosi
Krásná bláznivinka. :O) ST
» 13.11.2014 - 00:24
je to tak krásně tajemně napsané, že je to skvostné... :-)a taky hlavně nutí k zamyšlení a to já fakt můžu...
» 14.11.2014 - 09:17
mě malinko rozesmutněla, ale nejde nad ním plakat, slzy ho nevrátí, jde ho jen prožít co se do něj vejde :-) ST moc krásná, zajímavá a hluboká básnička
» 16.11.2014 - 12:38
valerie: je to tak, čas je rychlovlak...snad bez konečné stanice možností ;) díky
CJ
CJ
» 16.11.2014 - 18:03
krizekkk
A spektra slábnou... ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Příliv | Následující: Notový déšť